Medailon:
Pan Jan Ježek

Motto:
 Odmalička mne přitahovalo dřevo. Při častých návštěvách kostelů mne uchvacovalv dřevěné, krásně vypracované sochy svatých. Po vojně jsem se začal vážně zabývat řezbářstvim. Zkoušel jsem si kovat sám dláta, protože v té době nebylo možné si koupit řezbářské náčiní. Po roce 1989 jsem se začal rozhlížet a srovnávat svoji práci s prací ostatních řezbářů. Jezdil jsem také na Křivoklát. kde se setkávají řezbáři a výtvarnici, pracují a zároveň si vyměňují zkušenosti. Život na venkově vzdálený od života ve velkých aglomeracích ve mně utvářel můj vztah k okolní přírodě a všemu hezkému. Věnuji se takřka výhradně figurální tvorbě. Ta mne pohltila a dává mi možnost plné seberealizace. Gesto a výraz v obličeji figur, které vytvářím, je to, co mne v mládí k této práci přivedlo. Baroko mne uchvátilo ze všech výtvarných období nejmocněji. S tímto obdobím jsem spojoval i své mládí v Praze, své časté návštěvy kostelů s moji tetou - řádovou sestrou. Velmi mne ovlivňovalo setkání se sakrálním uměním. Dřevo je pro moje figury prioritní. Musí z něho být cítit. Dávám přednost hrubému dřevu před polychromovaným. Myslím, že energie, která je využívána při tvorbě; figury v této figuře zůstává . Zaujetí. láska a posedlost pro tuto práci musí z figury vyzařovat. jinak je dílo bezcenné a mrtvé. Je to jenom kus špalku.